Rok 2025 – rok plný bojů, ale i krásných chvil.
Rok 2025 nebyl úplně ten nejlepší. Přinesl nám spoustu starostí, strachu a vyčerpání, ale také krásné chvíle, na které budeme rádi vzpomínat. ❤️ Začátek roku byl přitom úžasný. Hynďa si užil monoski a bylo to skvělé pro celou naši rodinu. Chvíle, kdy jsme mohli být spolu, užívat si a na chvíli zapomenout na všechny starosti, pro nás znamenaly opravdu hodně. Potom nás bohužel začala zlobit kanyla a její komplikace nás na nějaký čas přivedly do nemocnice. V dubnu nás čekala plánovaná magnetická rezonance v Brně. Ta dopadla dobře a my jsme doufali, že jsme zase o něco blíž tomu, abychom Hynďovi pomohli s jeho dystonií. Bohužel se všechno během chvíle změnilo. Hynďa na JIP v Brně chytil zlatého stafylokoka. Do Brna jsme tehdy jeli s jediným cílem – zachránit ho a pomoci mu. Místo toho jsme se ocitli v situaci, kdy jsme se báli, že o něj přijdeme. Bylo to pro nás všechny nesmírně náročné a vyčerpávající. Hynďa ale znovu ukázal, jaký je bojovník.
❤️ Zvládl to.
Nevzdal se a ukázal nám, že tu chce zůstat a bojovat dál. Do konce roku jsme si proto řekli, že si musíme dát trochu pauzu. Zpomalit, nadechnout se a také si trochu užít společné chvíle. Začalo to návštěvou Slovenska, kde jsme navštívili stejné plavecké centrum, kam jezdí i Matěj – utopený chlapec, který si stejně jako Hynďa prošel těžkým životním příběhem. Naše maminky jsou v kontaktu, hodně si pomáhají a navzájem si rozumí. I díky tomu jsme měli možnost strávit společně krásné chvíle. ❤️
Další cesta vedla do Maďarska. Byli jsme tam jen pár dní. Cestování už pro nás není úplně jednoduché. Kvůli tracheostomii s sebou musíme vozit spoustu potřebných věcí a zdravotnického vybavení. Každou cestu proto musíme pečlivě naplánovat a vždy myslet na to, abychom byli v dosahu zdravotní pomoci. V Maďarsku nám bohužel počasí moc nepřálo, a tak z toho bylo opravdu jen pár dní. Do konce školního roku se Hynďa několikrát podíval i do školy. Má skvělou paní učitelku Mišku a báječné spolužáky, za což jsme moc vděční. ❤️ A pak přišly prázdniny. Podařilo se nám na týden vycestovat do Polska – samozřejmě zase v plné parádě a se vším potřebným arzenálem. 😊 Bylo to krásné. Hynďa si dokonce trochu namočil nohy v moři. 🌊❤️ Prázdniny jsme si užili tak nějak v našem režimu. I během nich jsme totiž stále řešili tracheostomii a dystonii. Ale i tak jsme byli rádi za každý den, kdy jsme mohli být spolu a užívat si obyčejné chvíle.
A pak přišlo: Hurá do 6. třídy! 🎒 Ale zase jen tak opatrně. Mamka musí chodit do školy se mnou. Bohužel mě stále musíme odsávat a to zatím nemůže dělat nikdo jiný než ona. I přesto jsme rádi, že do školy můžu chodit alespoň takto a být mezi svými spolužáky. Na podzim jsme společně s Ondráškem znovu navštívili Centrum Hájek, tentokrát rovnou na 14 dní. Bylo to moc fajn a Hynďovi to opravdu pomohlo. Uvolnila se mu záda i nohy a my jsme si zase mohli odvézt domů trochu nové energie a naděje. A takový byl v malé kostce náš rok 2025. Rok plný nemocnic, strachu, křečí, starostí a neustálého řešení zdravotních problémů. Ale také rok plný cestování, školy, rehabilitací, moře, smíchu a hlavně společných chvil. A především rok, ve kterém nám Hynďa znovu ukázal, že bojovníci se nevzdávají. ❤️
Brzy Vám napíšeme, jaký byl rok 2026 a co všechno se během něj stalo. A věřte, že toho zase nebylo málo… 😊 Děkujeme ❤️ Na závěr bychom chtěli z celého srdce poděkovat všem, kteří při nás stojí. Všem, kteří nám pomáhají, podporují nás, myslí na Hynďu, posílají nám krásné zprávy, pomáhají finančně nebo materiálně, věnují nám svůj čas, energii a někdy třeba jen obyčejné povzbuzení. Děkujeme všem lékařům, sestřičkám, terapeutům, rehabilitačním pracovníkům, učitelům, našim přátelům, rodině, nadacím, organizacím, firmám i úplně obyčejným lidem, kteří se rozhodli nám pomoci. Možná někdy ani netušíte, jak moc pro nás znamená, když nám někdo podá pomocnou ruku, když na nás myslí nebo nám dodá sílu pokračovat dál. Bez Vás by naše cesta byla mnohem těžší. Děkujeme, že v tom nejsme sami. Děkujeme, že pomáháte Hynďovi bojovat.
Děkujeme, že jste součástí našeho příběhu. Moc si toho vážíme. ❤️ Hyneček a celá naše rodina.































Na začátku měsíce jsem znovu cvičil v Praze, v Axonu. Dokonce jsme tam společně s mojí fyzioterapeutkou Irenkou oslavili i Mikuláše. I nadílka byla. Pak jsme opět onemocněli a tentokrát všichni, já ,Nelinka i máma. Prosinec je měsíc bilancování, chci poděkovat všem, kteří mi jakkoliv během tohoto roku pomohli. Děkuji za podporu, pomoc, energii, kterou mi dáváte. Nebýt Vás, nejsem tak daleko… A samozřejmě mnohokrát děkuji za finanční podporu, díky které můžeme jít za svým snem. Na vánočních trzích v ZŠ Tuřany pro mě děti nastřádaly 15.000Kč a 3.ZŠ Slaný 4.000Kč. Paní Jitka upekla opět překrásné perníčky i pro mé kamarády. V prosinci jsme také slavili kulatiny táty, ségry i babičky. Vánoce jsme slavili celá rodina pohromadě, je to pro nás velmi vzácný čas, protože během roku s mami objíždíme různé rehabilitační programy. Byl u nás i Ježíšek. Velkou radost mám z opice, směje se tak nahlas, až to s ní práskne na záda a to se pak řehtám já, děsně se mi líbí. A rok jsme zakončili parádně, Silvestrovský běh pro mě a kamaráda Adámka se prostě povedl. V Modřanech, v Praze se sešlo ještě víc lidí než loni, sešli se lidé, kteří chtějí pomáhat. Znovu dorazili a 5km běželi známí i neznámí: můj táta Jirka, Roman Pála, Ondřej Pála, bratři Svobodové, Šneci v běhu, Moravan Louňovice, boxeři Praha, Caffé Prokopio, Karel Kleinmond, Verunka a Zuzanka Kolářových, Jirka Trnka, Bára a Radek Liškovi, Bára Neumannová a spousta dalších prima lidiček…Bylo to veselé a milé. Srdečně přeji šťastný nový rok 2020.
V Rakousku je klinika, kde učí děti jíst. Děti s různým hendikepem a vadami příjmu potravy. Byli jsme na konzultaci u paní doktorky, když byla v Praze. Podle ní jsou schopni Hynka naučit jíst pusou a mít jídlo rád. Má to ale jeden velký háček, 14-denní pobyt u nich na klinice stojí 300.000Kč. Tak třeba jednou.
V říjnu jsme byli opět na Ukrajině v Oděse. Rehabilitace s delfíny. Let byl tentokrát v noci a tak to pro nás bylo trochu náročné a první plavání ve studené vodě jsem prořval. Ale pak pusinkuju delfíny a hlavně mi to pomáhá. Spím celou noc a ty hnusné křeče povolí.
18.10. jsem měl 8.narozeniny, děkujeme Všem za milá přání. Jeden dárek jsem dostal i v Motole, po 4letech mi vyměnili peg v bříšku. V plné narkóze, tak jsme měli trochu strach co bude po probuzení, ale vše dobré. Dostal jsem nové léky na překyselení žaludku(někdy je mi trochu cítit z pusy a zlobí mě reflux) a….nějak mi lépe sedl a ležím i na bříšku.
No a nakonec Axon, poslední týden jsem cvičil s Klárkou.
Tak je ze mě školák. Chodím do školy na Stochov, do Slunce. Paní učitelka se jmenuje Stáňa a ve třídě je nás 6. Učíme se o přírodě, barvy a počítáme. Pak chodím na logopedii k paní doktorce Jerolímové, učíme se komunikovat podle kartiček. V Praze jsem s mojí běžeckou partou vyrazil na Birel běh 10km. No to je vždy skvělé. Druhou půlku září jsem bohužel celou promarodil, teploty, kašel, bolest kyčle, takže postel a bez cvičení.






















ÚNOR 2019
Začátkem února jsem stále v Liberci a jde to, ale dře to. Makám, ale sakra….hlavně to polykání a kousání potravy a pohyb jazykem. Mami vaří zdravě a já mezi zuby nejraději drtím sýrové koule od BERSI. Jsem pěkně mlsný, když mi to nechutná, pěkně to vystrčím jazykem ven, zavřu pusu a už jí neotevřu, no….
Děti z MŠ Sv. Voršily pro mě udělaly veliké srdce z víček PET lahví. Krásné a děkuji, že na mě myslíte.
V únoru jsme také měli odfrčet na rehabilitaci na Slovensko, ale jsem marůdek, teplota už skoro týden a tak to musíme odložit.
Ještě aktualizujeme naše velké sběrné místo víček z PET lahví: LINDAB s.r.o , Na Hůrce 1081/6, Praha 6. Kontaktní osoba Martin Pelich, tel. 602135483





















































































































































